Yellowcard připravili zcela odlišné album

Někde ve velké knize rocku je napsáno, že když kapela udělá album, díky kterému z prakticky neznámé partičky se stanou velké rockové hvězdy, její další deska musí být úplně jiná, než ta průlomová.

Při rozhovorech skupiny často svoji budoucí desku označují za „veliký skok dopředu“, „veliký risk“ nebo za „dospělejší projev,“ přičemž za příklad jsou dávany desky jako „Kid A“ od Radiohead nebo „Use Your Illusion I & II“ od Guns N‘ Roses. Frontman kapely k tomu obvykle přidá pro větší efekt nějaké podivné jméno neznámého umělce.

A většinou skupina neřekne vlastně vůbec nic. A více než často je další deska po té průlomové úplně stejná. A přes velkolepá prohlášení a spoustu jmen to je pořád ta stejná muzika.

A tak je trochu divné, když Ryan Key a Pete Mosley z Yellowcard mluví o své dalším albu (zatím nepojmenovaném), které naváže na průlomovou desku „Ocean Avenue“. Mluví o něm jako o „velkém posunu“ a „více politickém počinu“. A myslí to vážně. Když popisují jeden motiv alba – dívka jménem Holly se ztratí v Los Angeles, jejich oči září a jsou hodně vzrušeni. A když říkají, že si myslí, že díky nové desce ztratí hodně svých fanoušků, jsou naprosto upřímní.

„Cítíme, že musíme něco dokazovat, protože jsme dostali velkou šanci a byli jsme hodně úspěšní. Chceme proto na naši další desce překročit naše vlastní hranice,“ říká Key. „Chceme být kapelou, pro které jsou lidi důležití, ne takovou, která se dostane do TRL jen proto, že v ní jsou hezcí lidi. Proto musíme udělat desku, která dodá lidem sílu. Naši mladší fanoušci na to možná nejsou připraveni, možná ano. A je to jakkoliv, jsme na to fakt hrdí.“

„Naše poslední album bylo o několika věcech, možná dobrých, možná špatných,“ přidává k tomu Mosley. „My ale nechceme chodit o všude říkat ‚Hej, jsme pop-punková skupina říkající si Yellowcard‘ do konce našeho života. A tak jsme udělali desku, který není jako „Ocean Avenue“. Není temperamentní, je prostě to rock and roll.“

Minulý prosinec se skupina přestěhovala do New Yorku, aby zde začala pracovat na nové desce. Ale ze začátku to příliš plodné nebylo. Když se tedy podívali zpátky do minulosti, kam až došli od zcela neznámé skupiny až po skupinu vyprodávající obrovské koncertní haly, uvědomili si, že vlastně vůbec netuší, co dál.

„Trvalo nám to strašně dlouho, než jsme našli něco, o čem můžeme psát. Nebylo to nic, co by bylo někde skryto ve vašich myšlenkách, z nás to přímo čišelo,“ říká Mosley. „Poprvé jsme napsali album pro někoho. Všechno ostatný desky jsme dělali pro sebe. Dělali jsme něco, co se nám samotným líbilo a teď musíme dělat něco, co půjde mnohem dál.“

„Báli jsme se toho, než jsme se pustili do psaní,“ pokračuje Key. „Pak už to bylo snadný.“

A od samého začátku psaní alba si oba všimli, že jejich tvorbou se nese stejné téma, pro někoho trochu divné když jste v New Yorku – oba psali spoustu písniček o Los Angeles – hlavně o tom, jak toto město nesnášejí. A tak si vymysleli postavu, dívku Holly Wood, která se proplétá písničkami a slouží jako vypravečka i protagonistka a vpodstatě je páteří celé desky.

„Určitě to není koncepční album, ale nějaký příběh tam je. Holly se objevuje v několika písničkách, a to v různých podobách – někdy ji budete nenávidět, někdy milovat. Někdy na vás bude hodná a někdy zlá,“ říká Key. „Je v písničce, která se jmenuje ‚Holly Wood Died,‘ a v další se jménem ‚Rough Landing Holly‘ a to je moje oblíbená na albu.

Yellowcard pro album natočili 19 písniček, z nichž se 13 nakonec na desce objeví, včetně intra a skryté písničky. Další písničky se jmenují např. „Lights and Sounds“ (pravděpodpbně první singl), „Sure Thing Falling“ a politicky laděná „Two Weeks From Twenty“ o vojákovi zabitém v Iráku. Tuto písničku Key označuje za další svoji oblíbenou a za dobrý příklad toho, kam jejich tvorba směřuje.

„Z lyrické stránky jdu tam, kam chci. Psal jsem o věcech, které jsou důležité. Dřív jsme měli pár písniček, které byly fakt o ničem. Na novém albu žádná taková není,“ říká. „Není tam žádná písnička o zlomeném srdci a bolestných vzpomínkách. Dokonce žádná písnička se tomu ani neblíží. Je to hodně daleko od typické písničky z Ocean Avenue.“

[MTV.com]